Pokud se bojíte zklamání, odnaučte se cokoli očekávat

Očekávání, která často nedopadnou podle našich představ, má většina z nás. Většina z nás zažila zklamání, které plyne z mnoha jiných scénářů, než jaké jsme si sami vytvořili ve své hlavě. Očekávat je dobré jen tehdy, když si u toho udržujeme svou pozitivní energii a nevytváříme velký tlak. Očekávání je naší přirozenou součástí. Jde o mentální návyk, který je zcela přirozený. V určitých momentech je dokonce pozitivní a může vést k tomu, abychom na sobě a na vztazích s druhými stále pracovali. V mnoha případech ale mohou očekávání vztahy kazit, protože vytváří na druhé nepříjemný tlak. Snadno se mění ve zklamání, protože se nenaplnila naše představa vytvořená v hlavě.

K něčemu nebo k ničemu

Očekávání je druh vizualizace, která může být i prospěšná. Naladění na pozitivní vlnu, kdy očekáváme v náročných momentech, že vše dobře dopadne, vede k tomu, že k lidem přistupujeme s pozitivní energií, neboť očekáváme, že se i oni stejně budou chovat i oni k nám. Pokud jsou očekávání pozitivní, neomezující a nevytváří v druhých tlak, jsou přínosná. Očekávání uplatňujeme asi nejčastěji v partnerských vztazích, kde nám způsobují zklamání a hádky. Jdou ruku v ruce s nekomunikací a pak od druhého něco čekáme, o čem neví. Jinak je to ve vztahu skutečnou pohromou.

Odnaučit se něco očekávat

Nejlepší je opakovaná negativní zkušenost. Pokud se nám několikrát potvrdí, že není dobré od toho druhého očekávat žádné konkrétní formu chování, a přitom s ním také ale nekomunikovat, musíme určitě změnit způsob svého chování. Je třeba více mluvit a méně očekávat. Dávat tomu druhému mnohem více svobody, umět přijmout, že má partner na situaci úplně jiný náhled než my a zároveň zařadit funkční žití v přítomnosti. Orientovat se na to, co je tady a teď, denně prožívat emoci vděčnosti za to všechno, co doopravdy máme, protože právě tato každodenní emoce nás do přítomnosti navrací. Netrápit se tím co nemáme. To nejlepší, co můžeme tedy udělat, je poučit se ze zkušenosti. Uvědomit si, že každý z nás má opravdu zcela jiný pohled na život i způsob svého chování. Všichni přemýšlíme v konkrétních momentech úplně jinak. Je třeba si uvědomit a přijmout, že mezilidské vztahy jsou zejména o komunikaci a vyjasňování si vzájemných představ slaďování se navzájem, v partnerství, ve vztazích s rodiči, s dětmi, s přáteli a s lidmi v práci.